Hm, v nějakém období to měly obě mé holky. U nich nejvíc zabíralo, co nejméně to řešit. Nějak se dostaly do stresu, co když zase nebudu moci usnout. A pak z toho stresu fakt neusly. Pomáhalo vstát, udělat si třeba mléko s medem, sednout si chvilku na zahradu, popovídat. No cokoli a zkusit to znova. A hlavně přístup, no jo, tak nespíš, jednou usneš. Časem to odeznělo. Naštěstí.