""V práci dřu, abych zabezpečil rodinu. Máme pěkné bydlení, děti drahé kroužky, manželka může mít zkrácený pracovní úvazek, ale hádáme se čím dál častěji. Za to, co dělám pro rodinu mě manželka vůbec neoceňuje. Myslí si, že když neházím lopatou, tak mám v kanceláři nohy na stole. Ale moje práce je duševně náročná a když přijdu domů, jsem unavený a potřebuji si odpočinout. Žena mě neustále prudí, naposledy na mě křičela, protože jsem nedal špinavý hrnek do myčky. Říká, že se cítí jako služka. Navrhnul jsem, že si můžeme najmout paní na úklid, ale nechce nikoho cizího do domu. Myslím, že půjdeme od sebe, nemá to smysl."

V tom odstavci vidím, že manželství asi spíš sklouzlo do ekonomicko-organizační jednotky. Ani slovo o společně tráveném času, komunikaci, vnímání toho druhého a jeho potřeb.
Pak prostě oba mají pocit, že jsou na to sami, neřeší spolu, co chtějí, nehledají společné cesty (např. pořídit ženě uklízečku a dál ji ignorovat NENÍ řešení ničeho)...