Podle mne to je úplně jinak. Jsou muži a ženy, kteří budou fungovat prakticky s jakýmkoliv partnerem nebo s většinou. A naopak takoví, kterým to nebude fungovat s nikým. To je moje zkušenost. Pokud mi to s některým z mých dřívějších partnerů fungovalo, čili byl ochoten spolupracovat, dělit se o práci v domácnosti a zodpovědnost, tak mu to funguje i v dalším vztahu. A naopak, pokud byly u nás problémy, tak má problémy i nadále nebo se už od doby našeho vztahu několikrát rozvedl nebo rozešel.
Můj současný partner (skoro 20 let spolu) na první pohled vypadá a zda se Ok, ale s první manželkou ani s přítelkyni ( asi 5 let) mu to nefungovalo a nefunguje to ani se mnou skoro celých těch 20 let. A jsou to pořad stejne problémy, nespolupráce, sobectví, peníze atd.

Já vím, ze se občas se na Rodině píše ze nějaký chlap v prvním manželství nefungoval a v druhem je úplně jiný, muže se to stát. Ale podle mne většina lidi je nejak nastavena od mladí a buď spolupracuje nebo nespolupracuje.

A vůbec nepíšu o odneseni hrnecku do myčky, odhozenych ponozkach nebo házení oblečení přes židli, to je pod mou rozlišovací úroveň, nadobi proste odnesu a umyju, blbosti neřeším. Jde o podstatne věci, financni podileni se na domácnosti, podílení na na výchově děti, řešení průšvihu děti, taky na vytvareni celkové atmosféry v domácnosti, aby chlap neměl neustále nějaké blbe řeči a aspoň trochu vzbuzoval pocit souzneni. Taky jde o trávení volného casu, aby partneři byli aspoň někdy spolu.