No, naši asi byli taky hodně jednotní, rozhodně jeden nepovolil, co druhý zakázal a tak. A kdybych náhodou nějak hlasitě argumentovala proti jednomu z nich, tak 100% bude ten druhý proti mně už jen proto, že se hádám, bez ohledu na obsah. Naši se před náma téměř vůbec nedohadovali ani mezi sebou a když byl náhodou nějaký náznak neladu, hned jsem se obávala pomalu rozvodu ... To tedy u nás není, my se dohadujeme všichni se všema, většinou ale nekřičíme, pouze argumentujeme, někdy trochu vzrušeněji Já hodně často (a to tedy občas i mimo rodinu) funguju nikoliv jako rozhodčí, ale spíš jako "překladatel" nebo "mediátor", když hned odhalím, jak jeden mluví o koze a druhý o voze nebo že jednomu evidentně chybí část informací, případně něco nepochopil atd. A v takovém případě dám klidně za pravdu dětem proti manželovi, resp. manželovi vysvětlím, že třeba "je poněkud mimo". Snažím se, aby to bylo vždy v klidu Jinak, pokud děti něco chtějí, tak docela často máme s manželem rozdílné názory, ale není to tak, že on povoluje a já ne ani naopak - různě se to střídá. Nikdy tedy neměním nějakým "právem veta" manželovo rozhodnutí, ale někdy pomáhám dětem argumentovat, s cílem, aby ho změnil sám. I opačně to tak někdy funguje. Každý jsme totiž "zlý policajt" v trochu jiné oblasti