Jednotnost ve výchově je podle mě "u jídla se sedí", "když A řekne, že dítě někam nesmí, B to vědomě nepovolí".

To, co popisuješ ty, podle mě nemá s výchovou moc společného. Ale je fakt, že manžel se málokdy zastává dětí. Většinou mlčí. Ono, teda, mluvit, když jsem fakt naštvaná, není cesta k uklidnění kofliktu.

Mamča měla jinou variantu - před nevlastním tátou se mě zastala a pak mi vždycky vynadala, že to vlastně byla moje vina, takže jsme pocit křivdy měli spravedlivě oba