mabelo, nějak se v tom neorientuju, jestli myslíš sociální pracovníky, pracovníky v sociálních službách, učitele se speciální pedagogikou, AP ve speciálních školách, osobní asistenty lidí s postižením nebo ještě nějaké jiné povolání.

Jinak ale obecně to, co je navázané na sociální sféru - což možná myslíš? - je obecně finančně dost hodně podhodnocováno. Nevím, proč to tak je, tipuju, že to souvisí s různými věcmi. Dost toho je státního a přitom to ze státního rozpočtu dostává malý podíl, takže není z čeho vyšší platy vykouzlit. A pak bych řekla, že hraje velkou roli, že lidé v sociálních službáh, hlavně v přímé činnosti, mají hodně svázané ruce v jakýchkoli možnostech stávek apod. Na rozdíl od stávky uklízečů metra by si vzali jako rukojmí lidi, kteří jsou na nich závislí někdy až absolutně, "na život a na smrt". Je to dokonce někde i bezprostřednější, než ve zdravotnictví. A pak bych řekla, že může hrát roli i to, že jít pracovat do sociální sféry (když už uvádíš konkrétní příklady práce s lidmi s autismem a jinými postiženími, bez domova, se závislostmi...) znamená určité osobnostní nastavení. Jo, jsou případy - znám takové i osobně - kdy je asistent, pracovník v sociálních službách atd. poslední štace člověka, který nenašel žádnou práci a nutně se někde potřebuje upíchnout. Ale jinak bych řekla, že se do téhle oblasti pouštějí lidi se zvýšenou mírou altruismu a soucitnosti. A to jim dělá podle mě určitou vnitřní bariéru, když by se měli ozývat a snažit se něčeho domoct pro sebe osobně, přece jen, altruismus a egoismus (v doslovném smyslu, nemyslím zvulgarizované hanlivé užívání) jsou určitým způsobem proti sobě a lidi na škále víc jedním směrem obtížněji zvládají chování odpovídající druhému konci škály.

P.S.: "shazování postižených dětí ze skály ve Spartě" je víceméně vyvrácený mýtus, vznikl zřejmě v době rozmachu euratlantické eugeniky v 19.stol., nebo ještě později, v době nárůstu rasistických skupinových tendencí.