Přidat odpověď
Blanče, dcera tam byla rok - od srpna 2017 do srpna 2018, během VŠ, tuším čtvrtý rok studia japonštiny. K tomu jazyku a kultuře se dostala přes karate už jako dítě, takže měla určitou představu, do čeho jde. Mně je jejich životní styl a třeba i architektura (kromě chrámů, ty jsou úžasné) také dost cizí, syn tam skoro trpěl, ale tak na tři týdny bylo dost co poznávat a jak si to užít bez ohledu na kulturní nesourodost.
Dceři jejich styl nevadí (to je asi podstatná okolnost). Bydlela v Hirošimě. Kromě studia tam během prázdnin (mají je v protifázi vůči našim, takže je tam trávila) pracovala několik týdnů v místní pobočce Unicef, tak poznala i práci v kanceláři. Jo a vedla tam nějaké lekce angličtiny pro důchodce - to prý bylo super (dozvěděla se od nich hodně).
Zpětně hodnotí jako obrovskou cennou zkušenost a spoustu zážitků byť ne vždy jen kladných, samozřejmě jazyk, přátele z celého světa (tam též na studiích), japonské zejména. Nelituje ničeho.
Předchozí