Vlakové historky mě hodily do nálady, hned byc3h někam vyrazila....

Historka s vystupováním - jednou jsem byla s malými dětmi na cyklovýletě, dceři nebylo ještě 5, synovi tedy o 2 méně, vezl se v sedačce. Vraceli jsme se vlakem, na Hlavní nádraží a on zcela neodvratně usnul v tunelu před vjezdem do stanice... Vyložit dceru, její kolo, moje kolo a to spící dítě.... Nakonec jsem vyhrabala v baglu šátek na nošení a vyvazala jsem si ho na záda. Pak ještě na Hlavním nádraží nejel výtah do metra....

Samostatná kapitola jsou vlakové historky že Sibiře - vlaky mívají nejen zpoždění, ale někdy se i předcházejí, jedou třeba o hodinu napřed. Zastávky jsou od sebe i hodiny daleko, a je to třeba jen budka s jednou žárovkou a nic okolo, žádné sídlo. A tak víš, že podle jízdního řádu máš vystoupit ve 3:30 ráno někde uprostřed stepi a absolutně nevíš, čeho se chytit...