S dcerou už to vypadalo nadějně, že to zvládneme. Trávily jsme spolu hodně času, chodily do kina nebo do divadla, hodně jsme spolu mluvily, doucovala jsem ji matematiku. Ještě v neděli jsme byly spolu na výletě v Praze. Jenže teď se všechno rapidně zhouplo směrem dolů. Ale hodně. Rozhodla se přestat brát léky, chodit k psycholožce, chodit do školy. Se mnou mluvit vůbec nechce. Mám ji nechat být v klidu v pokoji. Včera večer odešla, že se potřebuje zklidnit a že bude do hodiny doma. Přišla až nad ránem. Telefon sice občas brala, ale pořád si jela svoje, že už doma být nechce, že je stejně všechno zbytečné. Ja uz jsem zoufalá, nevím si rady, nevím, co dělat dál...