Já v 70/80.letech chodil do školy ZŠ + SŠ a byla to taková divná schíza: Cca v 7.-8. letech mi táta řekl, že Rusové nejsou ti hodní, ale zlí, co nás okupovali, že média lžou, že je zde zlá diktatura, která ubližuje lidem, kteří o tom budou mluvit veřejně a proto, že ve škole se musí říkat něco jiného.

Takže jsem v klidu dělal nástěnku na úmrtí Brežněva a Vítězný únor, ale rodiče se mne snažili pomoct to směřovat více kulturním směrem, jako když mi věnovali plakát Hynaisovi opony k znovuotevření ND. A přitom jsem s klukama mírně nadával na komunisty a doma jsme poslouchali Hlas Ameriky a později Svobodnou Evropu.

Takže jsem byl in, rodiče se občas děsili, že něco plácnu, udělal jsem průšvih na česko-ruském táboře, kam jsem se k jejich hrůze dobrovolně přihlásil (kvůli ruštině). Nebo jsme na Vánoce děrovali děrnou pásku s nápisem "At zije nas staricky mocnar soudruh GH, ale ne dlouho." - za což by už mohl být paragraf a zřejmě vážné postihy i ve škole a studiu.

Jinak jsme běhali, blbli, hráli první televizní a počítačové hry na pašovaných 8bitech, ... a byli normální. Šikana kolem školy bujela, občas si starší kluci někoho našli a zbili ho.

Na střední škole už byla protikomunsitická opozice jasná, postupně se to profilovalo v písničkách, co jsme zpívali, ve třídním časopise, co nám dál nedovolili tisknout, v nástěnkách, kde na Vítězný únor udělali kostlivce s nápisem "Nový čas na orloji bije, náš únor patří do jara" - Nezval. Ale to už bylo 1985-89. Taky tam byla ale šikana vůči jednmu klukovi, co měl politické rodiče, chudák. Třídní nám zakázal oslovovat ho soudruh, stejně jako několik dalších. Třídní nás duchovně vzdělával (byl "tajný" evangelík - zas tak moc tajný ne), ve školním sboru se zpívali duchovní písně. Jeden učitel branné výchovy byl pacifista a provokoval při návštěvě základny dotazy na cenu tanků a porovnával to s novými trmavajemi. Ruštinářka nosila časopis Nová doba/Novoje vremja, který vydával v ruštině na základě gorbačovské perestrojky a glasnosti ostrou satiru vůči režimu (v NDR ho pak zakázali). Deklarativní a hlasitý komunista byl pouze ředitel (a to ještě měl s MV KSČ, jak pak říkal svoje boje o existenci školy a natahal si tam řadu kvalitních, ale opozočních lidí, které však zneužíval a měl v hrsti) a pár dalších.