Řeším s dcerou něco podobného, u nás už bohužel i s pokusem o sebevraždu a hospitalizací na psychiatrii. Je to na dlouho
Před námi jsou teď přijímačky na střední, takže další zatěžkávací zkouška.
S komunikací je to těžké, pořád páčit nějaké informace. Z toho má chvilku, kdy se vypovídá, jinak to vázne. Musím být pořád v pohotovosti, hlídám každý náznak nepohody. Jak s malovaným vejcem. Ale já beru za drobné vítězství i to, že se mi aspoň svěří, když jí není dobře (dřív to dusila v sobě a dopadlo to, jak to dopadlo). Bere AD, chodí na psychiatrii, ale to je bohužel taková spíš formalita, protože tam nemají moc času. Chodí i k psycholožce, výsledek je zatím spíš rozpačitý, ale teď budeme psycholožku měnit, tak uvidíme. Dceři celkem pomáhají skupinová sezení pro mladé v místní organizaci, která se zaměřuje na problémy lidí s psychickými potížemi. Tato malá, drobná vítězství se snažím brát jako pozitiva a těžím z nich. Jinak by mi z toho taky hráblo