Kde začít.....co si vzpomenu za roky uplynulé:
potkanky - utržený ocásek, operace nádoru - neúspěšná. Různé havárie a rýmečky.
Kocouři jsou ale extra sepcialisté:
oba dva předchozí modely se minimálně 1x za své krátké životy zrakvili tak, že léčba jejich zraněný končetin vyžadovala mnohatýdenní cesty na veterinu (vždy v době dovolené, skvělá veterina - 20 minut autem). Takže operace, převazy, injekce, kontroly denně po dobu cca 10 - 20 dnů nejméně). A nejlepší na tom je, že po všech těch nervech (kdo zažil frustrovaného kocoura v téměř plné síle v kornoutu zavřeného 24/7 doma, tak ví, že to je jako mít doma zamčeného Lokiho) a tísících Kč, se jeden ihned ztratil a druhý do pár týdnu skončil u silnice. Se to fakt vyplatilo. Hrozně nenávratný podnik to je, ty kočky.
To nemluvím o běžných nehodách typu "kousnutý, provalený abces, ztracený několik dní atd".
No a náš miláček pes - naposledy jsme řešili urvaný dráp. Prý "za týden to bude zahojené" - realita 3 týdny, stihla si to vždycky během nestřežené chvíle rozlízat. Trpí na průjmy, takže prochozené noci za každého počasí důvěrně znám. Výtečný je, když jdu po tomhle na ráno práce. Obvykle to 3x mezi 24.00 - 6:00. Miluju ji. A to mi ještě občas udělá to, že když už teda lítáme ven, vyžene mě třeba jen tak - proč nejít ve 3 ráno na vycházku?! Jdeme, paničko.
A taky super bylo "paní doktorko, ona jí roste zase boulička!" - Vezmeme vzorek, ať víme. No po píchnutí stříkačky bylo jasné, že to je tuková boule