Já jsem od raného dětství strašně ráda četla. Ležet na gauči a číst knížku jsem dokázala několik hodin denně. Nevím, jestli se to považuje za nicnedělání. Ale mám to tak dosud. Neexistuje den, abych si aspoň hodinu, dvě nečetla. Jinak to prokládám jinými činnostmi, teď v důchodě pondělní jóga, páteční U3V, procházka, nákup, vaření oběda, praní prádla, občas úklid, zalití kvítek, setkání s kamarádkami. Všechno pěkně piánko, žádné honění, žádný spěch. Když jsem byla vdaná, chodila jsem do práce, měla malé děti, tak jsem se honila, ale byla jsem z toho nešťastná, unavená a otrávená, není mi to vlastní.