Přidat odpověď
No, já se taky dostala na SŠ i VŠ bez protekce a úplatků, ale VŠ nebyla ta, kterou bych chtěla studovat. Naši si našetřili horko těžko 28 000 na družstevní byt, ale na auto nebo nedej bože chatu či chalupu už jim nezbyl ani pětník. Táta pak ve 47 letech po dvou těžkých infarktech musel jít do invalidního důchodu a to jsme museli hodně šetřit. Přesto nemůžu říct, že bych jako dítě nebo mladá holka nějak strádala. Období, kdy jsem chodila na svůj milovaný gympl mezi lety 1974 až 1978 bylo nejšťastnějším obdobím mého života. Objektivně vzato to ale byla hnusná doba a čím jsem byla starší a zkušenější, tím víc jsem to viděla. Ta radost v 89. roce se nedá ani popsat! Jasně, že i naše současnost má své mouchy, ale tehdy a dnes, to je nebe a dudy.
Předchozí