Ano. Ve druhém ročníku vysoké školy jsme s kamarádkou vlezly v rámci nepovinného tělocviku na bazén a začaly jakože plavat. Telocvikář nám řekl, že plavem jako dvě tetky a že nás nejbližší vlnka zalkne. A že jsme mladý ženský a tohle je ostuda. A máme to trénovat klidně doma ve vaně. Tak jsem trénovala. Pak jsem začala chodit do jiných hodin plavání a postupně se naučila techniku stylu prsa a kraula, časem i další dva styly. Od čtvrtého ročníku už jsem chodila prakticky denně, od pátého jsem se stala členkou Vodní záchranné služby ČČK a trénovala i v sobotu. Postupně mě povinnosti donutily ubrat, ale "trénuji" nejmenší děti v našem okresním městě už 20 let.
Ve dvaceti by mne nenapadlo, že v padesáti přeplavu padesátku motýlkem.
Takže ano, jen pod vodou, jinak to prostě není plavání. Do práce přicházím s mokrou hlavou 2x týdně, častěji u nás ranní plavání není. Z prsařů, hlavně z těch se suchou hlavou, mám hrůzu. Pokud mi takový rozkopávač vleze do kondiční dráhy, můžem jít domů.