Girili, takhle Federiku nečtu (jako že vyhraněný až patologický postoj) - prostě je čas věnovaný dětem (organizovaný podle nich), a čas volnosti. Dobře si pamatuji ten "náraz", kdy po "svobodě", kdy jsem si žila podle svého potažmo s MM přišlo těhotenství a dítě, a najednou bylo všechno podle potřeb toho dítěte. Chtěla jsem to tak, bylo to fajn, ale taky byly týdny, kdy jsem se nedošla v klidu ani vyčůrat. O spánku a jídle ani nehovoře. To jsem tedy se sebezapřením (vlastních základních potřeb) opravdu spíš jen přežila. Když jsem jako babička měla pro potěšení cca roční vnučku, taky jsem ji nespustila z očí. Jako "volno" to prostě není