Kdybych měla dovolenou 8 týdnů o prázdninách, tak bych určitě část obětovala na hlídání vnoučat. Teoreticky tak tři až čtyři týdny. Ale dovolenou mám 5 týdnů a mám ji na zotavenou - sebe. Jsem babička pracující, vnučka daleko, 200 km, takže nehlídám. O prázdninách je u nás tak tři dny. Vidíme se málo, nehlídám, přesto se milujeme, jako bychom se viděly každý týden. Takže o hlídání to není. Od malička nám s dědou říká, jak moc nás má ráda. Má nás takhle ráda už jedenáct let. A fakt neočekávám, že se o nás bude starat v našem stáří. Neočekávám nic od nikoho a doufám, že nikdo nic neočekává ode mě. Nějak bude.
Když někdo něco potřebuje, jde mi to a chce se mi, tak pomůžu. Ale nejsem ničí otrok ani posluhovač. Přijdete mi strašně rozmazlený, nesamostatný. Většina.
Asi jako moji bráchové, kteří jsou navěšený na mojí mámě ještě ve svých 45 - 50. Máma jim neustále hlídá děti, svý vnučky, svůj život přizpůsobuje hlídání a posluhování. K tomu teda ještě stíhá spoustu svých aktivit, ale až do smrti (svojí) bude hlídat a hlídat. Je to až nechutný . Ale drží ji to při zdraví a při životě, po operaci kyčle hned odhodila berle, žádná rehabilitace, žádný lázně, protože přece musí tohle a tohle a taky tamto.
Mně máma, babička, brácha, prababička, tchýně, tchán občas hlídali - různě jsme to střídali, ale bylo to výjimečně a v případě nouze. Jinak jsem si SVÝ děti hlídala sama a vůbec by mě nenapadlo si hlídání nárokovat, chápu, že každý má svýho dost a moje děti jsou moje. Bylo to moje rozhodnutí je mít. A ne je furt někomu věšet na krk.
Ale vy jste prostě MATKY a po svých matkách a tchýních požadujete, aby byly BABIČKY. Jste rozmazlený, s věčnými nároky na všechny okolo.