NO , opět mi tu dáváte do hlavy zajímavé otázky.
Myslím si, že vztahy nejsou o kvantitě, ale o kvalitě. A zejména o nějakém osobnostním nastavení. Já mám třeba ke všem mým příbuzným dobrý a srdečný vztah, bez ohledu na to, zda a jak často mě hlídali, vodili na kroužky a brali na dovolené. S někým jsem byla častěji, s někým méně, u někoho jen občas na návštěvě a všechny mám ráda, jen proto, že je to krev mé krve a někdy ani to ne, protože jsou nevlastní. Je to jako s mořem, užiju si ho možná víc ty tři dny - protože intenzivně a o to víc opravdově, než čtrnáct dní.
K závisti a kyselým hrozným. To jste si zase akorát naběhly. Kyselý hrozny jsem měla včera - z obchodu. A závist vůči bráchům jsem v životě nepocítila, protože fakt není co závidět. A i kdyby třeba něco jakože závidět bylo , tak je tam tolik různých hledisek a okolností, že
. Např. mám závidět bráchovi, že mu máma hlídala děti, když brácha nakonec vyfásnul RS ? Ale vy ty hlediska a okolnosti neznáte, do hlavy mi nevidíte, ale závěry děláte. A to zase hodně baví mě.
Závidím akorát svobodu - ta je častokrát něčím vykoupena. Závidím jízdu v kabrioletu, než jsem se v něm projela. Závidím mít koně, ale ty každodenní starosti bych mít nechtěla... Závist ? Neznám.