Buřt, naši realitu neznáš, tak si to, prosím, nech.

Naši se cítí být asi pod tlakem širší rodiny (já jsem po nich nikdy nic nechtěla, stačily mi ty jejich reakce - už jako těhotnou mě seřvali, ať si nemyslím, že se mi budou starat o děti).


V širší rodině je běžné, že prarodiče hlídali vnoučata denně, vodili je na kroužky, dokonce, aby to zvládli, na tři vnoučata se střídali i dědeček s babičkou. Vnoučata u nich psala i úkoly, prarodiče se s nimi učili, připravovali je na přijímačky.
Teta dokonce stíhala vést ordinaci, pohlídat vnoučata, uvařit, zatímco jejich matka pracovala.
O mě se moje babička starala místo školky.

Takhle to prostě u nás funguje a naši do toho tak úplně nezapadají. Myslím, že jim je to pod tíhou historek z širší rodiny trapné, tak z toho vznikly báje o jejich zásluhách, i když vidí vnoučata jen jednou za pár měsíců.