Prarodiče z obou stran se vždy k hlídání hlásili sami, i když zpočátku dost omezeně vzhledem k tomu, že pracovali a bydlíme od sebe přes půl republiky. Ale syn byl od dvou let schopný a zvyklý být několik dní u jedné nebo druhé babičky, u našich spíš lítal po zahradě a kutal něco s dědou v dílně, druzí prarodiče jsou akční a berou jej na výlety a dovolené. Teď má syn před maturitou a má se všemi moc pěkné vztahy, akčnější babička si užívá, že jej vezme na kola (ona má elektro, syn normální, tak se to pěkně vyrovná )) a náročnější výlety, protože z jejího okolí jí "ti líní a tlustí důchodci" nestačí , teď si domluvili týden ve Švýcarsku, přičemž syn si na to částečně vydělává na brigádách. Co mě na tom těší nejvíce - tím jak se vídali odmalička, syn nemá absolutně problém jít a s něčím pomoct, vykopat na zahrádce, dojít na nákup, poradit babičce u počítače.