Znám teda i případ, kdy zůstali ve stejném domě, ale jeden v domě a druhý v přístavku na zahradě. Zahrada atd. společné. Fungovalo to do doby, než si dovedli vlastní nové partnery (o tom tu ještě nebyla ani řeč) - to přišla fakt těžká krize... a pravděpodobně neskončí jinak, než odstěhováním se jednoho nebo prodejem domu.


Jo, a taky znám případ, kde to fakt odložili, než dítěti bude 18 , resp. odmaturuje - a to je zrovna letos. A jsou zpátky na začátku, řešit, co s domem - zatím to vypadá na prodej... Je to vlastně horší, protože ačkoli se chlap tenkrát odstěhoval s igelitkou, že nic nechce (i platil hypotéku), že tam nechá bývalou manželku s dítětem dožít, tak teď je za "zlouna", že chce barák prodat (on už ho nechce, roky tam nebydlí, a manželka nemá na to, aby ho vyplatila). Najednou si ex ani dítě "nepamatují", že roky on bydlel v nájmu a oni v klidu v domě s min. náklady, a najednou je za zlého...

Tudíž i já si myslím, že odkládat řešení na "za pár let" nebo "až děti budou větší" není nejšťastnější. Radši tu bolest z rozvodu odžít najednou, s čistým řezem. Jinak to bude - rozvod bolí dneska - zvykáme si - zvykli jsme si - a už to zase bolí...