My jsme měli žáka, kterého rodiče se pořád divili, co proti jejich synkovi učitelé mají. V první třídě už byl celkem nezvladatelný, rodiče tvrdili, že učitelka "nemá pochopení", takže ho dali jinam. Vystřídal 5 škol, v 7. tř. se vrátil k nám do spádové školy, všude byli špatní učitelé. Podporoval je v tom jakýsi jeho domácí učitel. Rodiče si také stěžovali u zřizovatele, že my učitelé ho šikanujeme a navádíme děti, aby se s ním nebavily, že když ho potkají, přejdou na opačný chodník. Ta třída (kromě onoho žáka), byla jako polomrtvá. Chlapec odešel do "lepší školy", třída se probrala, jsou zase normální puberťáci. Ta "lepší škola" je škola při diagnostickém ústavu vzdálená od nás 40 km. Jestli ho tam denně vozí, nebo to má s "ubytováním", to nikdo neví. Ale učitelé z 5 škol byli všichni nekompetentní a na chlapce zlí a zasedlí. Domácí učitel ho zvládal totiž normálně.
Představa, že bez spolupráce s rodiči to mají učitelé vždy zvládnout, se občas neosvědčí.