Přidat odpověď
považuju celý ten příběh za vymyšlený nesmysl
co se týká spolupráce školy a rodičů, je to někdy hodně těžký. Každý učitel neumí s rodiči jednat, musí totiž bohužel počítat s tím, že rodič si do všeho promítne (celkem pochopitelně) svou zkušenost, svůj způsob jednání, svoje obavy i svoje naštvání, třeba i naštvání na dítě. Jenže přiznat ve škole, že má problém s děckem i doma, to se neděje moc často. Pro rodiče je to přiznání toho, že dělá něco blbě, že něco nezvládá.
Moc "pěkný" jsou z tohoto pohledu situace, kdy si pozveme rodiče, protože je dítě fakt nezvladatelný. Rodič na nás do telefonu řve, jak jsme neschopní, vyhrožuje třeba i inspekcí, nezávisle na tom přijde starší sourozenec, že potřebuje poradit, jak to má doma s tím mladším zvládat, že je to čím dál horší, rodiče že na něho už taky řvou a neví si s ním rady - no a tak se můžu něco dozvědět
jenže před rodičem pak o ničem nevím, jen to můžu nějak zlehka naťukávat
ale vím, že je tam problém a že musím opatrně
takový rodič, kdyby napsal ten úvodní příspěvek, by klidně to dítě doma zmydlil a přitom by na všechny strany řval do světa, že ta škola je strašná a neumí si poradit a zve ho do školy na kobereček kvůli úplné kravině a přitom s děckem problém není
běžná praxe ze školy :(
Předchozí