Babi, já jsem typ, který stojí a čumí a čeká, až se někdo ujme role vůdce. Pak přehodí veškerou odpovědnost na něj a dělá, co mu vůdce řekne. Málokdy se ozvu proti příkazům vůdce, to už musí být opravdu něco velmi závažného, něco, co se mi opravdu nelíbí, co by mohlo někomu ublížit nebo když vím stoprocentně, že mám pravdu a můžu to dokázat. Například už jsem tam byla a kopřivy mě popálily, koukněte na moje nohy. Ale dost snadno se nechám ukecat, že se to zvládne i tak nebo půjdeme kousíček jinudy. Já nedokážu zorganizovat ani nedělní oběd pro moje dvě děti a jednu snachu. Už teď se děsím, protože v květnu mám já, snacha a dceřina fenka narozeniny a předpokládá se, že to oslavíme společně u mě. Hrůza!