Ale houby.

Ti lidi často prostě nechtěj.

Promiň, když zvládne přijít ke mně (a to se musí předem objednat), tam mi to povykládá, já jí řeknu, že přece dneska jsou krásné příspěvky na bydlení a tak, že si má zajít na úřad si o ně požádat a ona mi řekne, že tam nepůjde, že se nikoho nebude doprošovat... Tak ta určitě půjde na soud požádat si o "bezplatnou asistenci". Navíc nevím, co s tím má společného soud...

Jinak - o bezplatného právního zástupce, když jde o soudní spor, si může požadat každý už dnes, a to nejen u "nutné obhajoby". Jediné, co se chce, je napsat žádost a vyplnit příslušný (vcelku blbuvzdorný) formulář... (jméno, bydliště, vyživované osoby, náklady na bydlení, příjmy, majetek, exekuce ...). Je to čím dál častější. Náklady platí stát, resp. protistrana, pokud ten "chudý" klient vyhraje.

Jasně, na úřadu někdy narazíš na blba, co tě vyhodí, ale vesměs mám pocit, že jsou naučení s vyplněním formuláře lidem pomoct, protože to maj za 5 minut a nemusí pak ti lidi chodit třikrát a úředníci nemusí psát zamítavé rozhodnutí.

Máš životní minimum, příspěvky na děti, na bydlení, náhradní výživné.
Pro zadlužené insolvence.
Pro zdravotně znevýhodněné důchody, příspěvky na péči...

Fakt si nemyslím, že nutně musí někdo v této republice být o hladu.

Přesto takoví lidé reálně jsou a já jich znám fakt dost. Ale ten problém není, že by nebyly nástroje, jen prostě to chce i určitou aktivitu a odpovědnost od těch lidí. No, a pak taky všechno nenarvat do automatů nebo za cigára nebo lichvářům do ruky, že...

Jo, některý případy jsou drsný, to uznávám a sama o tom píšu. Ale nějak nevím, co přesně že by se mělo dělat.

Resp. takových lidí je pořád malinkatá menšina. Drtivá většina normálně žije, chodí do práce nebo jsou děti/důchodci/na mateřský/nemocní. Někteří zvládají život zcela bez jakýchkoli dávek od státu, někteří něco čerpají. Někteří se rozhodnou pro život zcela na dávkách celý život. A někteří holt stojí mimo systém...

Nemůžeš nikomu dospělýmu stát za zadkem, když o to ani nestojí. Kdo to rozhodne - třeba i s těma dluhama - už nyní se mluví o tom, že by se lidi měli posílat do oddlužení "nuceně", tj. když někdo splní nějaká objektivní kritéria, tak by měl ten proces začít, i bez jeho aktivity. To je přesně ale to, co si myslím, že není dobře.

Je dobře, aby cesta ven z problému existovala, vědělo se o ní a byla průchozí (čili realizovatelná - tedy nebyly nastavené podmínky moc tvrdě nebo nesplnitelně). Každý ať si vybere, jestli chce nebo nechce po té cestě jít.

To je jako kdybychom rozhodli, že vymýtíme bezdomovectví tím, že každému bezdomovci, kterého potkáme na ulici, prostě "zařídíme" byt.

Nebo že každého feťáka, kterého potkáme, strčíme nuceně do léčebny.

Jasně, na jednu stranu je špatně, když se feťák, který dospěje do bodu, že se léčit chce, nemůže nikam přihlásit, nemá kam jít, protože žádná léčebna neexistuje nebo čekačka je 2 roky. Na druhou stranu není možné "nuceně" řešit každou nepříjemnou sociální situaci každého dospělého člověka.

Na druhou stranu občas vídám "zázraky" - mám tu teď pána, který (fakt to doteď nechápu) najednou mu přiklepli nárok na důchod zpětně a ČSSZ mu (už to máme písemně) pošle jednorázově několik set tisíc korun... (no - on teda má nějaké dluhy, tak většina padne na ně, ale na to, že "seru na to" tak dlouho, tak najednou to šlo... - já teda čekala tak 1/4...). Ale zase to chce aktivitu - vyhledat něco, vzpomenout si, kde jsem dělal, něco sehnat, donést, hlavně zajít na ten úřad...
Proto je fajn rodina, ti je občas dokopou nebo jim to pohledají, zajdou s nima...