Nárazově čtu. Ale vlastně jen detektivky. Roky se vracím jednou za čas k milému panu Pratchettovi. Občas dám nějaký víc holčičí kus třeba.
Ale vážné příběhy nedávám už pár let. Prostě ta případná bezmoc, bezvýchodnost, smutek atd mě trápí až moc. Stačí náznak, abych si představila škálu pocitů té které postavy a .... děkuju, nechci.
Ale nemívala jsem to takhle.
Detektivky jsou leckdy fakt hrubé, tvrdé, ale beru je jako fikci a padouch je většinou potrestán.