A kdybys pravidla nedodržela, tak by o tebe přerazit mohl, nebo je to prostě ve slušný společnosti nemyslitelný, a měl by použít prostředky, které mu dává zákoník práce?

Víš, ty tu předvádíš takové nepřímé obviňování obětí. "Asi jsem byla mimořádně silná osobnost" a "měla sociální inteligenci" znamená, že ty ponižovaný a bitý děcka teda vlastně asi byly slabý osobnosti a sociálně úplně tupý.

Ve skutečnosti ilustruješ naprosto dokonale tzv. hypotézu o spravedlivém světě. To dělají lidi běžně. Někoho znásilnili nebo týrali, protože si to určitě nějak zavinil. Takový postoj je vlastně únik z vlastní úzkosti, z toho, že by se nám mohlo stát to samé, protože svět je nepředvídatelný a žije v něm spousta hajzlů. Tak si pro vlastní duševní klid namluvíme, že "svět je spravedlivý" a že zlé věci se dějí lidem, kteří vlastně jsou slabé osobnosti, nemají sociální inteligenci nebo si jiným způsobem ten neblahý osud přivodili. Takže nás se to netýká, hurá, můžeme si oddechnout.

Plus je tam ještě možnost takového malého popření. Ne a ne a netýrali mě. To nebylo týrání, v žádným případě! Já bych se ani nenechala, jsem silná osobnost! To bylo vymáhání pravidel, který jsem sama měla znát! A už je znám, takže do budoucna mě nikdo týrat a ponižovat taky nebude. Ne a ne.

Hypotéza o spravedlivém světě plus popření = dokonalé nástroje k sekundární traumatizaci jiných lidí (takových, kteří jsou k sobě i k ostatním upřímnější). Všecko v zájmu uchránění vlastního sebeobrazu a snížení vlastní úzkosti.