V Rusku jsem prožila ve dvou různých obdobích pár let.

Názor jsem nezměnila. Vždycky měli jako národ pocit vyvolenosti, vyjádřovali se hnusně k středoazijským národům, lidem z Kavkazu. Byli zvyklí, že v každé generaci někdo bojoval za vlast (2. světová, okupace ČSSR/Maďarsko, Afganistán, 1. a 2. čečenská, Abcházie, Dagestán...).

Vždy měli kult smrti (ve vitrinách ve školách prostřelené košile partyzánů). Nevzhlíželi k životu a do budoucna. Rochnili se v minulosti. Za nic nemohli. Vinili vždy jiné. Nulové pokání.

Záblesk demokracie byl začátek devadesátek. Pak už to byla jen otázka času.