rozdělila bych to na dvě, jedno je cestovní horečka, kdy naplánuju cestu a na poslední chvíli se mi nechce, to mám celý život, ale jakmile vyrazím, tak to ze mě spadne

a druhé souvisí s věkem, že už toho člověk nezvládá tolik co dřív, ale zase se dá na to "stáří" vymluvit, jako mladé mi bylo hloupé se vymlouvat, dneska mám pocit, že už mám na to právo, když nemůžu, tak už nemůžu - já si tu rezervu tedy hlídám, a když oznámím, že nemůžu, tak vím, že tam ještě trochu síly je, ale nemůžu se úplně vyplivnout, ona ta regenerace nepřijde hned, jako když mi bylo dvacet