"za ty roky by už ti časově neorganizování od přírody by zrovna tyhle běžné denní úkony mohli mít vypočítané taky, ne? A nebo výsada chodit včas platí jen pro zaměstnání, školu, lékaře, odlet z letiště?"

modroočko a ty jsi ve všem dokonalá?
snažila jsem se vysvětlit, že pokud nejde o rutinní úkony v rutinních časech (každodenní cesta do práce), stojí to takového člověka obvykle dost sil...
umíš si představit, že péruješ někoho za to, že píše neúhledně, když přece na úřad je to jeho písmo mnohem čitelnější? budeš někomu vyčítat, že za ty roky už se mohl naučit pracovat s mapou? že snad už by za ty roky mohl natrénovat orientaci v prostoru a naučit se určovat sever? a proč si někdo nedokáže spočítat daně, když účet v hospodě si taky umí sečíst?

já fakt před každou schůzkou musím věnovat dost času přípravě - musím spočítat na minuty kolik času mi zabere přesun, parkování, dojít si na wc, najít si přesnou polohu místa, ideálně zkouknout street view, zkontrolovat rozkopanou silnici... je podstatné nezapomenout na žádný úkon, protože prostě nemám vůbec odhad... a pak si poznamenat v kolik mám začít balit práci nebo se chystat z bytu... není pro mne reálné si říct "mám tam být v 5, takže kolem půl páté se přichystám" - znamenalo by to, že v 16,25 mám pocit spousty času a v 16,45 si uvědomím, že jsem už měla být na cestě potřebuju kolem sebe vidět digitální hodiny, pracuju fakt s minutami...

no a další problém u mne je, že se opravdu ztrácím v čase - já na první dobrou neřeknu ani kolik mi je, nevím kolik je dětem, pokaždé dopočítávám podle roku narození... vím, kdy máme výročí, kdy má kdo narozeniny, ale já NEVÍM, že ten den je dnes... obvykle vím, jaký je měsíc, to je údaj, který si víceméně pamatuju... ale který je den, to netuším, občas si neumím ani uvědomit který je rok... dny v týdnu rozlišuju jen díky práci a i tak se občas divím, že už je čtvrtek, protože si nepamatuju středu nebo ani úterý...