Standardně vstávám o hodinu dřív, než potřebuju odejít. Co jde, tak si nachystám v noci, abych mohla vstát co nejdýl. Půl hodiny počítám na klidnou snídani, ať už jdu kamkoliv.

Dobrovolně si nic nedomlouvám tak, abych musela vstávat na budíka.

Když jsme měli sraz před vystoupením venku, v listopadu, mela jsem na výběr autobus tak, abych přijela o půl hodiny dřív a mrzla tam nebo o 3 minuty později, vybrala jsem si to mrznutí v listopadovém ránu.

Až na Rodině jsem zjistila, jak jsou brzy chodíči agresivní od tý doby z toho mám stres.

Mně v životě nevadilo na někoho čekat, zabavím se, a nenapadlo mě, že někomu to tak vadí, víc mi vadí hnát se někam na poslední chvíli.