Já jak si tak pozoruju uklizečky, mám s nima docela "problém". Naštěstí ho nemusim řešit.

Ze začátku dobrý, ale jak se trochu rozkoukaji, stanou se z nich odbornice na všechno. Všechno znaji, všude byly, na všechno dění v organizaci maji "odborný" názor. Uklízení se stane nejdůležitější a nejvýznamnější činností v organizaci, jsou přecitlivělé a háklivé na jakékoli ponížení, které je však většinou jen v jejich subjektivním vnímání ("no jo, já jsem jenom blbá uklizečka "), Kralujou a organizujou, aniž by k tomu měly vzdělání a kompetence. Neustále vzdychaji, že maji moc práce, jsou zničený fyzicky i psychicky, ale neustále někde vysedávaji, krafou, probíraji a rozebíraji. Zhusta intrikujou. Ostatní zaměstnanci včetně vedení se na ně bojeji i křivě podívat. A běda, když nastane změna, která by zasáhla do jejich zajetého pohodlíčka. Jsou dotčené a ublížené, a mávaji výpověďma.

NO a pak mám ještě problém se zaměstnavatelama. Protože kolikrát vymýšleji blbosti, jen aby něco vymysleli a předvedli činnost, objevujou Ameriky, nakládaji zaměstnancům co to jde a kolik zaměstnanec unese. No a když už neunese, nahradí se jiným a pes po něm neštěkne. Anebo se nastaví úplně jiné podmínky a najednou to jde.

Jak je to u vrrtáka nevím. Ale než bych dala výpověď, zmapovala bych si situaci na pracovním trhu v okolí.. Otevřela diskuzi se zaměstnavatelem (v rámci svých pracovních kompetencí). Zvážila všechna pro a proti v dosavadním zaměstnání. Zamyslela se nad svojí pracovní morálkou a přístupem. Nad svými možnostmi. Šla bych marodit a dala s do kupy psychicky a fyzicky. Uklízení neuteče. Třeba se i poradila na Rodině a v rodině. No a pak, možná, dala výpověď.

Občas uklidit je potřebné, ale opravdu na něm nestojí činnost většiny organizací. To je pro všechny uklizečky.