"To je tedy takové smutné..."

Vůbec mi to nepřijde smutné, když učitel řekne, že nic nechce, proč se vnucovat s dárkem v době, kdy si každý může koupit věci podle svého gusta.

Kamarádka učitelka je diabetička, před dětmi se o tom nezmiňuje, ale všechny bonboniery posílá dál. Druhá zas letos dostala šumivé víno, nepije, taky to darovala. Moje děti měly družinářku, co hned odjížděla na skautský tábor, prosila ať kytky nenosí.

Věřím, že některé učitelky se můžou cítit dotčené, když nic od dítěte nedostanou, i když pro to nevidím důvod.

My jsme se kdysi od 2. stupně skládali, každý přinesl třeba 50 Kč a koupil se jeden společný dar za všechny. Ať už to byla jedna velká kytka anebo dárkový košík s různými dobrotami. To mi přijde praktické a jednoduché.