Ropucho, řešila jsem dceru traumatizovanou tím, že ji učitel bil za to, že např. neví, kde čtou. Četli ve stejném pořadí, dcera byla předposlední. Že ji učitel bije jsem se dozvěděla až v 5. tř., když k nim do třídy přišla holčička, která se přestěhovala do ČR z Anglie. Řešila jsem chování učitele vůči nejmladší dceři, kterou sice neučil, ale znepříjemňoval jí život (o jejím odchodu jsem neuvažovala, protož měla asi nejúžasnější třídní na světě). U toho jsem řešila vlastní deprese. Neměla jsem energii běhat po škole. To jsem radši dceru utěšila, když ji mrzela poznámka za neodevzdaný úkol.

Nechápu, že někdo normální může tvrdit, že já jsem se zachovala špatně, když jsem si nezjistila, že odmítnutí asistentkou jsem měla řešit na "vyšší inštanci". Prostě jsem nevěděla, že to, co mi řekla, je kravina. Do práce asistenta jsem v té době neviděla a neměla energii si její kompetence nastudovávat. Nechtělo se mi řešit asistentku, řešila jsem jiné problémy. Netušila jsem, že AP natolik spadá pod učitele. Brala jsem ji jako normálního člena týmu, který mi podá adekvátní informace. Tím, že mi řekla, že má na starost Kubu, jsem to považovala za uzavřené. Myslela jsem, že se má věnovat Kubovi a další aktivita se jí nechce dělat, nemá to povinné, dobrovolně to neudělá, nutit ji nebudu.
Zde z vašich komentářů je vidět, že AP je nerovnocenný ve školství, je to podřadná osoba, která nemusí umět ani normálně komunikovat, odkroutí si svoje a jde domů. Kdyby mě poslala za učitelem, mohl by to po ní chtít, tak proč si přidávat práci. A rodič má být obeznámen s každým detailem fungování školy, to totiž znájí všichni na světě (Marika)

Docela nechápu, s čím jsi souhlasila s Buřtem. Pokud jsem to správně pochopila, tvůj postoj jejímu přímo odporuje.