To si neumím vůbec představit. My si i s dospělými dětmi, dokud bydlely se mnou, říkali, kam kdo jde, natož jede. Přijde mi to jako normální slušnost. Neumím si představit, že by třeba i dvacetileté dítě jelo někam do zahraničí a nedalo vědět kam, kdy, s kým, na jak dlouho jede. Nebo i když by nepřišlo na noc domů. Nejde ani tak o nějakou kontrolu, ale o normální mezilidské vztahy.