Už jsem to tu asi psala, ale moje hodná maminka k nám jednou vzala přenocovat úplně neznámého člověka - slečnu, z nádraží. Už jí nic nejelo, až ráno, tak šla k nám, dostala postel a snídani. Ani její rodiče jsme neznali.

A mojí babičku, když mě v mých deseti letech doprovázela na týdenní jezdecký víkend do Poděbrad, nechali u sebe týden přebývat úplně cizí lidé. Domluvili se v úschovně zavazadel, kde dělala ta hodná hostitelka a babička si tam chtěla dát kufr, než sežene nocleh. Babičku viděla prvně v životě. A já zase fixlovala na jezdečáku, že mi je jedenáct, ale ještě nebylo.