Žženo pochopila,ale Husa psala že i dospělé děti musí hlásit kde jsou. Jinak to že ty bydlíš se svoji maminkou pochopitelně vůbec nevím, tedy doteď jsem nevěděla, (ale stejně si to za týden nebudu pamatovat, takže to zase vědět nebudu).
Naši bydlí cca 700 metrů od nás, dcera kilometr a tchýně 200 metrů a koukáme jí na okna, maloměsto a taky si vzájemně dle nutnosti a potřeby pomůžeme-vybrat schránku,zalít kytky, obstarat zvířata, ale každý se ozývá jen když něco potřebuje,-myšleno tak že- budu na 3 dny mimo město, obstaráte zahradu a zvířata? ,nebo jedu na celý den pryč a nestíhám obstarat zvířata, zajdete tam někdo? nebo dcera chodila kontrolovat bráchu když tu byl sám, ale nehlásíme si vzájemně že jedeme na jeden den pryč, nebo že večer půjdeme do kina, tak jako si to hlásíme v jedné domácnosti.
Ale když jsem bydlela u našich jako dospělá, pracující (pracuju od 18 let) co hradila třetinu nákladů na bydlení a sama si vařila a prala, tak jsem už taky nehlásila s kým jdu na disku, nebo že jdu na rande, nebo ven s kámoškou, jen jsem řekla jdu ven, nebo jdu na disku vrátím se nevím v kolik-což jsem fakt nevěděla a většinou jsem došla někdy v noci kdy naši už spali, nebo až nad ránem, a nebo jsem přespala u někoho když jsem nesehnala odvoz domů a došla jsem až dopoledne-mobily nebyly, naši mi v tomto museli věřit, dnes je to jiné-dá se napsat zpráva