nejsem plánovač, takže pracuju živelně

způsob záleží hlavně na úkolu, ale taky na okolnostech, jako je třeba únava nebo další úkoly

někdy se na úkol natolik těším, že se snažím rychle dokončit ty předchozí, abych už mohla začít - ne že by nešlo dát mu přednost, ale je to dobrý důvod, jak dokončit i ty ostatní, tato metoda je dobrá, pokud je dost energie, jen se mi nechce něco udělat a odkládám to

někdy zase tento nový úkol dostane absolutní přednost, ty ostatní se odloží, to většinou když je energie málo

víceméně si organizuju práci tomto způsobem, hledám si důvod, proč něco udělat, nebo odložit

pokud je to práce na delší čas, většinou se snažím začít tak brzo, aby se to zvládlo do konce pracovní doby, pokud to nejde, pak má vyčleněný čas třeba na začátku dne několik dní po sobě, abych zvládala i ostatní věci

Čím míň se mi do toho úkolu chce, tím víc ho odkládám a potom řeším na poslední chvíli, práce pak zabere nesrovnatelně míň času než kolik jsem věnovala myšlení na to, že to musím udělat, blbý způsob, snažím se dělat to jinak, bez odkládání, ale vždycky to nejde