Ahoj Pitunie,
ani nevíš, jak ti rozumím. Možná ti pomůže vědomí, že to někde může být ještě horší...
Mojí dceři bude 18 tento měsíc a bude opakovat druhák. Na základce byla mezi nejlepšími ze třídy. V 8.třídě přešla do jiné školy do matematické třídy. Tam už jsme trochu bojovali s matikou, ale vyznamenání stejně bylo. Nastoupila na ekonomické lyceum na OA a začalo to jít s kopce. Už v prváku v pololetí 5 z D, ostatně byla na tom podobně půlka třídy. Také měla hodně absence, ráno jí bylo z ničeho nic zle a do školy neodešla. Do toho ještě občas covid a nějaká ta karanténa. Někdy jsem jí prosila, ať zkrátka zkusí, ale vrátila se mi z cesty do školy zpět nebo mi pak volala učitelka, jestli ji může pustit domů...V pololetí se mi po poslední písemce z dějepisu zhroutila. Do toho jí dali psát nějaké eseje z AJ, to úplně vzdala a už to nedávala. Navštívily jsme psycholožku, ale žádný efekt a podruhé tam jít nechtěla. Ona umí mluvit velmi rozumně, člověk by řekl, že to má v hlavě srovnané. Konec prváku nějak dotáhla s několika čtyřkami, ale prošla. Pak slibovala, jak druhák bude jiný, že to takhle sama nechce. No a v pololetí opět stejná písnička. 5 z dějepisu a už ani nevím ostatní. Neustálé sliby, že už se sama za sebe stydí...já z toho mám žaludeční vředy. Vždycky jsem na školu hodně dbala a nedovedla jsem si představit, co musí být za rodinu, kde dítě propadá...Doučit jsem byla vždy schopná cokoliv, kdykoliv se na mě mohla obrátit z matikou, angličtinou, chemií...není problém. Co si nepamatuji z gymplu, tak si zkrátka znovu nastuduji a pak vysvětlím jí. Jelikož mi chodí známky na bakaláře, viděla jsem blížící se pohromu na konci školního roku. Ona neustále v klidu, že mám být i já v klidu, že to dá, že to má dohodnuté, vymyšlené, nevím co všechno. Abych to ale zkrátila. Nakonec ani ten reparát nemůže dělat, protože snad propadla ze 3 nebo 4 předmětů. Ona zkrátka nedělala celý rok nic a myslela si, že to pár referátů na konci roku spraví... Na stejnou školu zpět do druháku nechce. Našla si jinou ekonomickou školu, ovšem soukromou, kde se platí školné. Má tam bývalou spolužačku, která loni také propadla z dějepisu. V červnu slibovala, že raději bude celé prázdniny vydělávat na školné, než aby se musela vrátit na stejnou školu. Uběhla půlka prázdnin a byla pouze 2x na příležitostné brigádě. Vše, co by se jí "líbilo" dělat, je od 18ti. Do mekáče slečna nechce. Takže opět slibuje, jak bude dělat brigádu při škole. A vlastně ani neví, co chce dělat v životě. Nic jí nebaví. Pouze kluci, kamarádky, móda, líčení...Je mi z toho moc smutno a neudělám s tím nic. Můžu s ní mluvit horem dolem, je to prd platný. Vždycky byla dost šikovná i na sporty, už ani to nedělá, vůbec nic. Doma téměř nepomůže. Má pravidelně luxovat, to jí musím připomínat třeba několik dní. V pokoji bordel neskutečný, nemůžu se na to dívat. Jedou za čas si uklidí, ale pak opět nanovo. Vůbec nechápu, po kom je. Ještě nutno dodat, že o prázdninách před nástupem do prváku jsme měli doma krizi, která vedla k rozvodu. Zpočátku jsem tedy i tu její školu omlouvala rodinnou atmosférou. Na konci prváku jsem se s dětmi odstěhovala od manžela zpět do původního bytu. Nechala jsem každému svůj pokoj, aby měli svoje soukromí, já spím v obývákokuchyni. S dcerou jsem schopná mluvit o čemkoliv, dost se mi i svěřuje ohledně kluků a jiných věcí, to je snad jediná pozitivní věc. Ovšem dost se i hádáme. Mám stavy, kdy opravdu cítím svým způsobem nenávist. Je to bezmoc a beznaděj. Vždycky jsem se dětem věnovala a nějak se nemůžu vyrovnat s tím, jak to dopadlo.