Bouřko,
jo, ty vnější tlaky, to je problém.... mě v tom paradoxně pomohla ta práce - buď na večeři doma nejsem, nebo když přijdu v těch pět, tak i ostatním přijde normální, že se najím - a pak už nevečeřím (sednu si s nimi, ale nemám to stejné jídlo nebo nemám stejné množství, prostě si jen tak něčeho zobnu)... ale taky u nás hodně vaří manžel (baví ho to) a někdy "děti", takže obvykle ani nevařím... ale dokud byly děti malé a fungovali jsme v klasickém systému rodinných večeří (které jsem obvykle vařila já), tak z toho taky nebylo moc úniku - protože vařit si svoje jídlo na pátou a jejich na sedmou by nebylo moc praktické - a ani časově únosné... zkoušela jsem dát si v pět větší svačinu, ale stejně jsem pak v sedm měla hlad, takže jsem paradoxně jedla víc než kdybych měla jen večeři...