Klíč je podle mě tohle:

1. Dokonce i zástupkyně školy, do které chce dcera jít, mi to potvrdila. - takže dcera chce jít jinam? No, tak to se pak nediv, že se neučí... Když tam být nechce a její cíl je jít na jinou školu, tak samozřejmě může dělat vše proto, aby na této škole neuspěla.

2. Jenomže jsme se od něj dozvěděli, že nějakou esej, na které mohla získat známku, odevzdala o měsíc později a pod. Do toho se přidal v kabinetu další učitel, že bude mít reparát z biologie a pokud nenapíše dobře matiku, tak už jí nic nepomůže... Kdyby to byl pouze jeden předmět, můžu se za ní postavit. Problém je, že ona opravdu na tu školu kašlala celkově.

Tak sama vidíš, že neplave jen v účetnictví. K čemu pak takový šílený boj o jeden reparát. Za rok (v horším případě za 2-3 měsíce) bude mít průsery v dalším roce-v dalších předmětech a co?


Jen ještě postřeh - s ohledem na rozvod - jak to píšeš, zdá se mi, že možná tak moc tlačíš proto, aby bývalý manžel nemohl říkat, že "je to tvoje vina, že holka nechala školu...". Chápu, že v takových krizových momentech máš co dělat i sama se sebou, že si rodič (neracionálně) vyčítá, "jak to dítě dopadlo", pitvá, co udělal blbě, co mohl udělat líp..., i kdyby to mezi rodiči klapalo. Natož, když máš před sebou obrázek bývalého, který "nehne palcem" a ještě ti to "vyčte, že je to tvoje chyba". Píšeš, že chodíš - chodila jsi - k psycholožce, myslím, že tohle by sis měla ošetřit... Uvědom si, že pro chlapa je samozřejmě snazší, než by přemýšlel, co posral on sám, že jste se rozvedli, dcera se s ním ani nestýká..., házet ve všem vinu na tebe. To ale není tvůj problém.


No a k tomu učení - musí se tomu rozumět. Aspoň já věřím tomu, že je to potřeba. Účetnictví není odtržené od reality, i když ty učebnice tak vypadají... Průser je, že jestli tomu ty sama nerozumíš, tak těžko jí s tím pomůžeš. Fakt by to chtělo někoho, kdo jí to dokáže ukázat, nejdřív praxi, pak teorii. Aby za čísly z účetní osnovy viděla tu realitu. Já říkám vždycky - když to vidíš, nemusíš počítat/hádat/...

Chtělo by to ověřit, jestli rozumí aspoň těm základům z předchozího ročníku - jestli umí zaúčtovat normální banku, pokladnu, vydané a přijaté faktury... jestli fakt ví, co je DPH...

Pak jsou (když jsem koukala na obsah) z 3. ročníku asi nejjednodušší zásoby - nemyslím rovnou celý "složitý" sklad, ale základy ... Klidně bych to vzala na příkladu obchodu s oblečením nebo s kosmetikou, když jí to tak zajímá... "Hrála" bych si s ní na obchod, aby chápala, co se v takové firmě v reálu děje a že každá taková blbina, která se tam děje, má nějaké účetní souvislosti. Aby si za těmi řádky dovedla představit realitu. Jenže tomu holt musíš sama rozumět.

Nejhorší je podle mě učení pro učení se. Drtit něco zpaměti, když vůbec nechápu, co to je, (pokud teda nemá fotografickou paměť a je jí jedno, co se učí), je blbost.

Navíc, víme všichni, jak to vypadá, když učíme vlastní děti (i mladší) - ono to pláče, rodič pění, vztahy dostávají na frak. Navíc pod časovým tlakem, v presu z pocitu "fatálnosti"...

Fakt bys neměla kohokoli známého, kdo tomu aspoň trochu rozumí a byl by schopnej si s ní nad tím sednout a zkusit jí to vysvětlit "lidsky" a ne tak účetně... Schválně jsem teď zkusila kouknout na nějaká videa, co jsou na netu, a připadá mi, že je to všechno strašně "účetní", čili pro někoho, kdo to nechápe, je to strašně moc čísel, pojmů, vypouštíš po 2 minutách... To je cesta, jak si za realitou představit papír...

Viděla fakt někdy rozvahu a výsledovku? Fakturu? příjmák? Příjemku? Nebo jedou jenom podle skript? Dokáže si vůbec představit, jak funguje nějaký podnik - co se tam děje, jak obíhá zboží, jak probíhají platby... Jestli ty sama nemáš žádné účetnictví, co tak si půjčit 1,2 nějaké šanony (třeba starší rok) od někoho, projít si je. Aby si za papírem uměla představit realitu...

Ono to není těžké, když za těmi "nesmyslnými" písmenky a čísly vidíš tu realitu. Účetnictví je prostě o převodu podnikatelské reality do papírů. A zkušený člověk, když mu strčíš do ruky šanony, vidí, co se reálně v tom podniku naopak odehrává. Dej mi šanon a já ti řeknu o té firmě skoro všechno.

No, a od vlastního dítěte vím, že vrstevnické učení je přijatelnější, než dospělý-dítě.