Ano, obejdem se bez.
Teplotu na dítěti poznám rukou, ale hlavně není podstatné, jestli má teplotu, ale jestli má další příznaky: únava, bolest, nespavost atd. Někdy mají děti teplotu i aniž by jim něco jinak bylo (třeba zezačátku nemoci), tu nesrážím. Pokud mají teplotu a nemůžou kvůli ní v noci spát, tak srazím.
Hlásit lékaři teplotu nemusím často, s dětmi kromě preventivních prohlídek prakticky nechodíme (v podstatě jdeme k doktorům jen se specifickými věcmi, co často vyžadujou ATB - typu zánět středního ucha)... rýmy, kašle, neštovice apod. řešíme doma po vlastní ose, děti nemají dramatické průběhy a já nepotřebuju OČR, jsem stejně doma, tak na to nepotřebuju papír.
V podstatě jsem teplotu u lékaře hlásila zatím tak jednou za život u každého dítěte. Cesta k lékaři je jediná okolnost, kdy ten teploměr případně vytáhnu.

No a u nás dospělých je to podobně. Teplotu na sobě cítím, je mi v podstatě jedno, jestli je to 37,5 nebo 38,5, sleduju tělo a řeším případné příznaky. A obecně: máme u nás ve zvyku, jak děti, tak dospělí, teploty a nemoci nepřecházet, ale poctivě vyležet/doléčit. Takže když je mi blbě s teplotou, tak zkrátka nedělám hrdinu a ležím, namazanej rohlík je taky večeře a většina věcí prostě počká.