Teď jde o to, aby se to nezadrhlo někde v byrokracii a neochotě. Třeba na to, že doktor na nás nebude mít čas a nebude ochoten jí poslat jinam než do vlastního rehabilitačního centra FNKV, kam babička po krátké zkušenosti kolem endoprotézy nechce.

Navíc je tu tlak dědy, který by ji chtěl mít co nejdříve doma, aby nemusel řešit, co s inkasem, kde jsou účty, kde má trenky, jak se pouští pračka, nemusel to platit ze svého apod. (Ale zatím je zároveň spokojený, protože mu nikdo "nepřepíná". A potkalo ho to v době mentálního "optima"). Takže už babička po něm recituje, že chce být co nejrychleji doma, i když zatím chodí s chodítkem a je na JIPu.