Je jí 60. Ona má celý život zvláštní chování, ale teď to tak vytáčí,že jsem šla cíleně pro ty antidepresiva, vytočí mě doběla. Místo toho, abych byla konečně v klidu, že je zdravotně ok, tak jsem na ni protivná a to nechci. Je jaká je, ale je to na mě už moc. Nikoho nemá, žádné kamarádky, manžela, jen kolegy v práci a nás. Ale hodí na mě vše, doslova se vyblije, vše je špatně, všichni jsou špatní. Její doktoři jsou špatní, přitom ji několikrát zachránili život, ale ona ví nejlíp, jak by ji měli léčit. Ona se pohádá i s nimi, jak kdyby neuměla normálně komunikovat, poslouchat a pak se ptát na co, čemu nerozumí. Pak mi to řekne, že jsou blbí a že neví, co má dělat. Přitom já tam zavolám, zjistím, ověřím, má to vše napsané i ve zprávě a stejně mi nevěří, léky ji jinak než má. Už ji PL dělala i testy na kognici, má je v normě.