já osobně žádné... asi trpím nějakou formou slepoty a houby prostě nevidím... přitom jsem dítě z lesů, celé dětství jsme trávili v lesích, naši vždycky milovali houbaření, chodila jsem s nimi, ale maminka vždycky říkala "miláčku, pojď za mnou, ať mi je nepošlapeš" takže jsem šla dva kroky za ní a nesla košík
v té době jsme tedy chodili celou sezónu jakmile to šlo a sbírali ve velkém, doma pak zavařovali a sušili (mrazit houby v té době nebylo asi vůbec běžné) a následně zásobovali širokou rodinu
dnes jsem došla tak daleko, že nejen že houby pořád nevidím, ale jsem nejistá i co se týče jejich nezávadnosti, od té doby, co muž s dětmi s velkou slávou donesli koš krásných kovářů a táta na ně koukl a prý "hm, tolik kříšťů jsem ještě neviděl, to vyhoďte"
takže spoléhám na svou drahou sestřičku, co je výrazně šikovnější a houbaří nadále a zásobuje nás alespoň sušenými... a občas se nám zadaří, že doveze koš čerstvých k tátovi, když tam jsme, abychom si dali alespoň smaženici...
navíc teda nejíme skoro žádné jiné než hřibovité, bedly a podobně jsou prostě jedovaté houby a hotovo