Jsem takové nechtěné dítě, čtvrtá v pořadí, holku i kluka už měli a babička před těmi padesáti lety taky nemohla pochopit, proč má její dcera, to čtvrté dítě. Tak nedojela hlídat po porodu starší vnoučata a můj otec musel přivést na hlídání vlastní maminku. No před těmi lety to bylo složitější, neměli jsme telefony,tak se posílali telegramy, ani interupce nebyla schvalována každému, tak nevím všechny podrobnosti. Babička zemřela v mých třech letech, tak nevím jestli se situace někdy srovnala. Před léty se rodinné situace tak moc neřešily a život se bral takový jaký přišel, ale mě mrzí, když mám schovaný otcův dopis matce do porodnice, kde je černé na bílém, že vlastní babička nemohla přenést mé narození.
Tak bych hlavně poslednímu potomkovi celý život vyprávěla, že vy jste ho chtěli a holt má babičku jakou má. Možná časem babička změní názor, ale syn by se měl cítit milovaný a měl by vědět, že jste ho chtěli. Protože i za hodně dlouho se může dozvědět o situaci, která vznikla po jeho narození.