Napadá mě, Nikol, dát do souvislosti to, jak se zachovala tvá matka, s tou tvou nezpracovanou zkušeností s interrupcí. O ní tvá matka nevěděla, kdyby ano, možná by reagovala jinak. A také, kdybys ji ty sama v sobě měla zpracovanou, bys možná mohla na mámino chování nahlížet jinak, vymezit se vůči němu, ale nenechat se jím tak zasáhnout. Nevím, zda věřící je jen tvůj manžel, ale určitě ani pro tebe nebylo rozhodování pro interrupci jednoduché a nějak tě stále (zdá se mi) tíží. Proto za sebe bych doporučila obrátit se na nějakého psychoterapeuta (nebo možná v tomhle případě by mě to víc táhlo k psychoterapeutce - ženě). Pokusit se to zpracovat a odpustit si.