"Taky bychom se mohli zaměřit na to, proč mají vzdělané ženy méně dětí nebo dokonce žádné. Čím jim to můžeme usnadnit, co chtějí ? Asi by děti neměly znamenat konec stávající kariéry."
Vzdělané ženy obvykle plánují, kolik unesou dětí a nechtějí klesat s životní a společenskou úrovní, která je u vzdělaných žen obvykle slušná.
Stačí se podívat na tuhle diskuzi od zakládajícího příspěvku dál. Dítě je prostě v naší kultuře odpovědnost ženy, která za něj statisticky zaplatí zchudnutím, ztrátou kariéry, nižším důchodem, společenským sešupem, a když ji chlap opustí, tak mnohem komplikovanějším sháněním náhradního partnera ve srovnání se šťastným a volným exem.
No a když se člověk podívá na práci Sharon Hays (vycházejí z ní nějaké dvě české socioložky, které hlásají, že ženy potřebují víc školek a hlavně pro ještě menší děti), tak je vidět, že i když si ta vzdělaná pracující a pracovitá ženská jakž takž zvládne udržet ta kariérní/finanční/společenská atd. pozitiva, tak jí neujde, že má na svoje děti nesrovnatelně méně (kvalitního) času než průměrná hausfrau.
A teď, co s tím. Sama patrně nezvládne kariéru i rodinu v kvalitě, kterou by si přála. Když v souladu s nápady feministických socioložek mrskne děti institucím, tak jí možná dojde, že jí v té její kvalitě ty průměrné instituce dětem zkrátka nenahradí.
Mně v tom zacykleném problému zkrátka chybí otec
Otec, který by částečně převzal břímě kvalitního času s dětmi, taky by lehce polevil s kariérou (a nezničilo by ho to), společnost, která by matkám a rodinám celkově přiznala úctu i povinnosti a sociology, kteří by nezastírali důležitost rodiny a matky pro rozvoj dětí (neboť kulturní reprodukce není chybou institucí, ale doposud nepřekonaným a normálně existujícím fenoménem).
A kdyby to nevyšlo, tak aby existovala podpůrná síť, která by tu samoživitelku nenechala padnout na dno a opouštějícího rodiče nenechala levně vyváznout. Včetně zajištění vzdělání a přístupu ke kultuře pro její děti.