AKorát Beneše moc nemusím, protože on byl od WW1 posedlý určitou chladnou nenávistí k Němcům.
A nedokázal jako MZV dojednat německé uznání západní hranice ve Versailleské smlouvě, v Rýnském garančním paktu ani jinak. Nedokázal zajistit smíření s Poláky po Těšínské válce. Nenašel nějaký kompromis, nebo aspoň dialog s Horthym a nechal ho spadnout Hitlerovi do chřtánu. Tím jsme se ocitli v naprosté izolaci s jediným spojencem, kterým bylo Rumunsko.
Varoval ho před tím mnoholetý premiér Švehla (syn o něm psal práci v rámci olympiády). Jenže i agrárníci v tom měli prsty, protože za snížení cel pro polské potraviny by asi Polsko udělalo cokoliv. Ale to agrárníci blokovali. (Už tehdy šlo o polské potraviny.
)
Beneš měl představu, že Němci budou navždy páriem Evropy a že se s nimi vítězné spojenecké mocnosti (UK, Belgie, FR a Itálie!!) nedohodnou. A proto nebyla snaha ani se srovnat s Němci v Čechách. Naopak je nenápadně potlačovat a vytlačovat. A neposkytnout jim politický prostor. Vytlačit je ze státní služby, budovat menšinové školy, nezadávat jim vládní zakázky, přišli o práci s pozemkovou reformou, kde příděly v německých částech byly dávány českým sedlákům. Krize na ně dopadla daleko hůře.
Snaha je zapojit do vlády přišla až na přelomu 30.let a to už bylo pozdě. Už se zformoval jejich postoj, že ČSR není jejich. Zvláště, když pak Henlein vyhrál volby v ČSR, ale ani se nepokusili ho začlenit do vlády (tehdy byl ještě jen autonomista, nacistou se stal později).