Mně přijde, že Bůh, respektive víra v něj, nehraje v prožívání, chování, morálce... člověka nijak jedinečnou roli. Je to nějaký způsob (součást) duchovní dimenze věřícího, ale nijak ho to vůči nevěřícímu nez(ne)výhodňuje, není to lepší, horší, nakonec ani moc jiné. Každá osobnost má svoji duchovní dimenzi. Jestli ji sdílí v církvi, najde její vyjádření v náboženství, víře... nebo ne, není podstatné.